Původ musíme hledat v zemích bývalého Sovětského svazu, zejména v Rusku. Sibiřská kočka je označována za přírodní, dokonce lesní plemeno, ale pravdou je, že se jedná o potomky ruské polodlouhostrsté kočky domácí a odchycených koček volně žijících ve velkých městech – Petrohrad, Moskva, Oděsa, Samara a dalších.
Vznik plemene datujeme do 80. letech 20. století, kdy byly založeny plemenné knihy pro registrování koček, které podle tehdejších měřítek odpovídaly představám o přírodní sibiřské kočce. V 90. letech pak byly do chovu zařazovány kočky, které pocházely z dalších oblastí bývalého Sovětského svazu, v omezeném počtu i kočky dovezené ze Sibiře. FIFé uznala sibiřskou kočku až v roce 1998.
Sibiřská kočka je polodlouhosrsté, středně velké až velké, robustní plemeno. Kočky dosahují váhy mezi 3,5 až 5,5 kg, kocouři jsou celkově větší a mohutnější 5 až 8 kg, obvykle váží okolo 6 kg. Silné kosti a krk, široký hrudník a dobře osvalené tělo obdélníkového rámce jsou pro sibiřské kočky typické. Jejich srst je samočisticí. Nemají se koupat, protože by jejich srst ztratila svou charakteristickou drsnější texturu. Kartáčovat je stačí jednou týdně. Pro kvalitu jejich srsti je nejdůležitější vyvážená strava.
Dospívají poměrně dlouho, tělesný vývoj bývá ukončen teprve ve třech letech.
Jsou zdravé, učenlivé, s dobrou povahou, rády „hovoří“ se svým člověkem, aktivně vyhledávají jeho přítomnost, ale vždy si zachovají svou kočičí nezávislost.
Sibiřské kočky je možné chovat i v panelovém domě. Předpokladem pro kvalitní srst však je to, aby byt nebyl přetopen. Ideální je umožnit výběh do voliéry nebo na zasíťovaný balkon (pozor na pády), projeví se to zákonitě kvalitnější srstí. Sibiřské kočky mají rády výšky, jsou velmi dobrými šplhouny. Milují vysoká šplhadla a prolézačky, nepohrdnou ani pelíškem na vysoké skříni. Rády si hrají s vodou, které se nebojí. Sibiřské kočky si svojí bezprostředností, krásou, přátelskou povahou a příchylností k člověku získávají zcela opodstatněně stále více příznivců. Je to nádherné plemeno, které si dozajista zaslouží i vaši pozornost.
Všeobecně - Příliš malá /nebo jemně stavěná kočka
Hlava - Dlouhá a úzká, s přímým profilem nebo příliš zakulacená (perský typ)
Oči - Kulaté
Uši - Příliš velké a vysoko nasazené
Končetiny - Příliš dlouhé a vysoko nasazené
Ocas - Krátký
Srst - Příliš jemná nebo hedvábná, hladce přilehlá, málo srsti (s výjimkou v létě)
Poznámka: Třída noviců je povolena jen pro kočky narozené v Rusku.
Všechna křížení s jinými plemeny jsou zakázána, zvláště pak s NFO (Norská lesní kočka), MCO (Mainská mývalí kočka) a PER (Perská kočka).
Uznány stejné barevné skupiny jako u MCO, NFO, TUA - barvy jsou rozděleny do 9 skupin podle přítomnosti kresby, ředících vloh a vlohy pro stříbřitost a bílou skvrnitost. Kočky bílé barvy tvoří samostatnou skupinu.
Sk. I černá a modrá bez kresby
Sk. II černá a modrá s bílou
Sk. III černá a modrá s kresbou
Sk. IV černá a modrá s kresbou a s bílou
Sk. V červená + vlohy červené ( krémová, želvovinová) s kresbou i bez
Sk. VI červená + vlohy červené ( krémová, želvovinová) s kresbou i bez s bílou
Sk. VII stříbrná + stříbřitá, kameo + všechny barvy se stříbrnou
Sk. VIII stříbrná + stříbřitá, kameo + všechny barvy se stříbrnou s bílou
Sk. IX bílá
n černá
a modrá
d červená
e krémová
f želvovinová
g modře želvovinová
w bílá
s stříbrná
y zlatá
21 neurčitá kresba
22 mramorovaná
23 tygrovaná
24 tečkovaná
Kód bílé skvrnitosti
01 Bíle skvrnitá typu VAN
02 Bíle skvrnitá typu HARLEKÝN
03 Bíle skvrnitá typu BIKOLOR
09 Nespecifikované bílé skvrny