Původ musíme hledat v zemích bývalého Sovětského svazu, zejména v Rusku. Sibiřská kočka je označována za přírodní, dokonce lesní plemeno, ale pravdou je, že se jedná o potomky ruské polodlouhostrsté kočky domácí a odchycených koček volně žijících ve velkých městech – Petrohrad, Moskva, Oděsa, Samara a dalších.

Vznik plemene datujeme do 80. letech 20. století, kdy byly založeny plemenné knihy pro registrování koček, které podle tehdejších měřítek odpovídaly představám o přírodní sibiřské kočce. V 90. letech pak byly do chovu zařazovány kočky, které pocházely z dalších oblastí bývalého Sovětského svazu, v omezeném počtu i kočky dovezené ze Sibiře. FIFé uznala sibiřskou kočku až v roce 1998.

Sibiřská kočka je polodlouhosrsté, středně velké až velké, robustní plemeno. Kočky dosahují váhy mezi 3,5 až 5,5 kg, kocouři jsou celkově větší a mohutnější 5 až 8 kg, obvykle váží okolo 6 kg. Silné kosti a krk, široký hrudník a dobře osvalené tělo obdélníkového rámce jsou pro sibiřské kočky typické. Jejich srst je samočisticí. Nemají se koupat, protože by jejich srst ztratila svou charakteristickou drsnější texturu. Kartáčovat je stačí jednou týdně. Pro kvalitu jejich srsti je nejdůležitější vyvážená strava.

Dospívají poměrně dlouho, tělesný vývoj bývá ukončen teprve ve třech letech.

Jsou zdravé, učenlivé, s dobrou povahou, rády „hovoří“ se svým člověkem, aktivně vyhledávají jeho přítomnost, ale vždy si zachovají svou kočičí nezávislost.

Sibiřské kočky je možné chovat i v panelovém domě. Předpokladem pro kvalitní srst však je to, aby byt nebyl přetopen. Ideální je umožnit výběh do voliéry nebo na zasíťovaný balkon (pozor na pády), projeví se to zákonitě kvalitnější srstí. Sibiřské kočky mají rády výšky, jsou velmi dobrými šplhouny. Milují vysoká šplhadla a prolézačky, nepohrdnou ani pelíškem na vysoké skříni. Rády si hrají s vodou, které se nebojí. Sibiřské kočky si svojí bezprostředností, krásou, přátelskou povahou a příchylností k člověku získávají zcela opodstatněně stále více příznivců. Je to nádherné plemeno, které si dozajista zaslouží i vaši pozornost.

 

Standard FIFé, platnost od 1.1.1998

Obecně:

Velikost - Středně velká až velká kočka, kočky (samice) jsou většinou menší než kocouři
Hlava
Tvar - O něco delší než širší, mírně zakulacená, masivní
Čelo - Široké, jen mírně klenuté
Lícní kosti - Dobře vyvinuté, vysoko nasazené
Nos - Středně dlouhý, široký při pohledu z profilu s lehkým prohnutím, avšak bez stopu
Brada - Lehce ustupující, z profilu vytváří s horní linií nosu zakulacený dojem

Uši
Tvar - Středně velké, na bázi dobře otevřené, se zakulacenými špičkami silně vyvinuté vnitřní ušní chomáčky chlupů
Umístění - Široce od sebe nasazené, nakloněné lehce dopředu

Oči
Tvar - Velké, mírně oválné
Umístění - Poněkud šikmé, široce od sebe umístěné
Barva - Jednotná; jsou dovoleny všechny barvy, avšak zelená má přednost

Tělo
Stavba - Dobrá stavba kostí a svalů, silná šíje, široká hruď, tělo má mít pravoúhlý vzhled
Končetiny - Středně dlouhé, tvořící s tělem pravý úhel, silné
Tlapky - Velké, kulaté, mezi prsty dobře osrstěné
Ocas - Dlouhý, silný, se zakulacenou špičkou, ze všech stran hustě osrstěný; srst není splývavá

Srst
Struktura - Polodlouhá, dobře vyvinutá, velmi hustá; podsada nepřiléhající, krycí chlupy odpuzující vodu, poněkud tvrdší na pohmat. Letní srst je zřetelně kratší než zimní; zimní srst má dobře vyvinutou náprsenku, límec a kalhotky
Barva - Jsou povoleny všechny barvy srsti včetně kombinace s bílou, s výjimkou zbarvení s odznaky

Chyby:

Všeobecně - Příliš malá /nebo jemně stavěná kočka
Hlava - Dlouhá a úzká, s přímým profilem nebo příliš zakulacená (perský typ)
Oči - Kulaté
Uši - Příliš velké a vysoko nasazené
Končetiny - Příliš dlouhé a vysoko nasazené
Ocas - Krátký
Srst - Příliš jemná nebo hedvábná, hladce přilehlá, málo srsti (s výjimkou v létě)

Poznámka: Třída noviců je povolena jen pro kočky narozené v Rusku.

Všechna křížení s jinými plemeny jsou zakázána, zvláště pak s NFO (Norská lesní kočka), MCO (Mainská mývalí kočka) a PER (Perská kočka).

Poznámky k barvě:

Uznány stejné barevné skupiny jako u MCO, NFO, TUA - barvy jsou rozděleny do 9 skupin podle přítomnosti kresby, ředících vloh a vlohy pro stříbřitost a bílou skvrnitost. Kočky bílé barvy tvoří samostatnou skupinu.
Sk. I černá a modrá bez kresby
Sk. II černá a modrá s bílou
Sk. III černá a modrá s kresbou
Sk. IV černá a modrá s kresbou a s bílou
Sk. V červená + vlohy červené ( krémová, želvovinová) s kresbou i bez
Sk. VI červená + vlohy červené ( krémová, želvovinová) s kresbou i bez s bílou
Sk. VII stříbrná + stříbřitá, kameo + všechny barvy se stříbrnou
Sk. VIII stříbrná + stříbřitá, kameo + všechny barvy se stříbrnou s bílou
Sk. IX bílá
n černá
a modrá
d červená
e krémová
f želvovinová
g modře želvovinová
w bílá
s stříbrná
y zlatá
21 neurčitá kresba
22 mramorovaná
23 tygrovaná
24 tečkovaná

Kód bílé skvrnitosti
01 Bíle skvrnitá typu VAN
02 Bíle skvrnitá typu HARLEKÝN
03 Bíle skvrnitá typu BIKOLOR
09 Nespecifikované bílé skvrny

e-mail: blackberryhill@seznam.cz